,,Never make a decision when you're angry.Never make a promise when you're happy

TT - Potrat

3. září 2013 v 20:25 | Anna Julie |  Píšu


UPOZORNĚNÍ - TROŠKU DRASTICKÝ PŘÍBĚH.

Držela jsem v rukou malé bezvládné tělíčko. Celé od krve.
Bylo horké... Chvíli mi připadalo, že se mu hýbají ručičky. Ty malinké prstíčky...
Ležel bezvládně v mých dlaních... byl tak malinký.. tak krásný... a byl můj.
Ale neměl tu být.
Srdce mi začalo divoce bušit do očí se mi draly slzy a v momentě co jsem to konečně pochopila jsem drásavě zařvala, ale z mého hrdla nic nevycházelo. Jen němý dech.
Cítila jsem lehké škubání v očích a snažila se čím dál tím více křičet o pomoc.
,,Pomoc..." zašeptala jsem do prázdna a zvedla se z mokré země.
Bylo šero, jen pouliční lampy svítili na mě a mé dítě.
Necítila jsem nic jiného než bolest.
Ani ne tak fyzickou jako psychickou.
Bílou košili která se mi při chůzi pletla pod nohy jsem měla celou od krve a špíny.
,,Pomozte mi někdo" prosila jsem všechny kolem. Ale všichni mě jen přecházely.
A pak mi došlo, že je možná mému děťátku zima... sebrala jsem první věc co se mi připletla pod nohy - noviny. Celé jeho malinkaté krvavé tělíčko jsem do papíru zabalila.
Musela jsem se dostat do nemocnice.
,,Bude to dobrý, maminka je u tebe" uklidňovala jsem sama sebe - děťátko to neslyšelo, bylo mrtvé.
Nikdo mi cestou nepomohl a já už silně pociťovala další bolest - jakoby mě někdo řezal nožem do podbřišku.
Na stehnech jsem stále cítila tekoucí teplou tekutinu . Bylo mi jedno co to je...
Konečně jsem přišla k městu.Nohy jsem měla propíchané skrz na skrz štěrkem a sklem z ulice ale bylo mi to jedno. Mé dítě potřebuje pomoc.
Nikdo mě stále neviděl ba ani neslyšel.
A já se bála, že mě nařknou z toho, že jsem své droboučké dítě zabila.
Byla tu lékárna a stále se v ní svítilo...
Vstoupila jsem dovnitř, pán za pultem se na mě podíval a nic neřekl... položila jsem před něj noviny a rozevřela je.
Ztuhl.

Tak a přesně tento sen jak vám ho zde rozepisuji se mi zdál cca v květnu. Bylo to strašný. Probudila jsem se úplně zpocená, ubrečená...
Nikdy bych nechtěla zažít tu bolest přijít o vlastní dítě... Když se na něco těšíte více jak na cokoliv jiného a dala byste za to život... to je láska. a na tuhle lásku - mateřskou lásku- si počkám klidně 100 let a budu se snažit co nejlépe své dítě vychovat. Jediné čeho se bojím je - nečekaný potrat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naomi S. ʕ•ᴥ•ʔ Naomi S. ʕ•ᴥ•ʔ | E-mail | Web | 3. září 2013 v 20:39 | Reagovat

Pááni .. myslela jsem si že mám hnusné sny ale tohle .. normálně mi naskočila husina ...brrr x( taky to nechci zažít
a doufám že nezažiji přijít o vlastní dítě
____
Jinak moc děkuju :3
ale není to nic moc ://
vzhledem k tomu že už kreslím od malička
kamarádky od mámči se divili jak jsem byla malá že umím nakreslit symetrické srdce a vystínovat ho :D... ale když si na to tak vzpomínám tak bych si dala facana za to co jsem malovala za hrůzy xDD...

2 Hellie Hellie | Web | 3. září 2013 v 20:44 | Reagovat

To je příběh... Tyjo. Krásně píšeš, fakt!¨
Jinak, děkuju a ne, nejsi na tancování stará...:)).:)).

3 Marytess-Kitty Marytess-Kitty | E-mail | Web | 3. září 2013 v 20:57 | Reagovat

Jistě, jasně že můžeš. Čest. Jinak, takový sen bych nechtěla, ani realitu a máš pravdu, to by snad nechtěl nikdo. Já na TT teprve budu psát.

4 Lucy0077 (lucy0077blog.cz) - Fashion blog Lucy0077 (lucy0077blog.cz) - Fashion blog | Web | 4. září 2013 v 9:35 | Reagovat

:-O takový sen bych nechtěla zažít potřebovala bych se hned probudit :(

5 Markét . :) Markét . :) | Web | 4. září 2013 v 15:14 | Reagovat

Já bych si ráda přečetla ten příběh,ale na takový drastický nemám :/ ale máš hezký :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama