,,Never make a decision when you're angry.Never make a promise when you're happy

TT - "Něco je špatně..."

28. října 2012 v 10:06 | Anna Julie |  Píšu
Jako první článek na mém novém blogu je TT! :)
Nechci sem psát nějaké dlouhé články o tom jak chci tenhle blog vyvést k vrcholu navštěvovanosti atd :D příjde mi to zbytečné :)
Chci jen aby se vám zde líbilo a budu ráda, když zanecháte komentář :)
Téma týdne v celém článku:)



Něco je špatně...
Stojím zde, navlečená v několika vrstvách sukniček, že se skoro nemůžu pohnout. Hrudník mám stažený korzetem protkaným zlatými niťěmi. Vlasy mám načesané vysoko ke stropu, zakroucené do kudrlinek. Na mých zelených velkých očí (u kterých jsem si vždycky myslela, že nebudou žádné malovátka potřebovat) je nanesen tlustý škraloub modré barvy a černé řasenky.
Chodidla mě tlačí od vysokých podpadcích. Mám dojem, že na mě navlékli dokonce o něco menší velikost bot, než mám mít.
Cinkrlátka se všude třpytila jako v mých snech. Zdi byli potaženy honosnými závěsy a všude voněla drahá kolínská.
Tak proč se mi draly slzy do očí? Chtěla jsem to! Vždycky jsem si přála být slavná, mít na sobě tolik pozlátek až se mi z toho bude motat hlava, ale teď? Ano, hlava se mi opravdu motá, ale není to z toho nadšení. Není to takové, jaké to mělo být.
Jsem tu sama.
Úplně sama.
A takhle jsem to nechtěla. Měla jsem kolem sebe mít samé přátele, rodinu, lásku... Ale kde jsou všichni?
Nikdo tu není...
Jsem tu jen já.
Světl zhasla. Zhasla v tomto ohromném domě, zhasla i na zahradě.
Všichni jsou pryč.
SLzy mi stečou po tváři a já v návalu agrese a zármutku strhnu ze svého těla. Cáry tyrkysové látky se lesknou na zemi. Stojím tu jen v sukničkách a spodním prádle. Make-up si z tváře jedním pohybem ruky zuřivě smyju. Teď stéká po mé tváři v černých potůčcích slz. Boty zakopu pod křeslo a neštastně se zhroutím do křesla. Tohle jsem nechtěla.
V celém domě je ticho. Nikdo tu není a nebude. On odešel, řekl, že jsem se změnila. Ale on nechápe, že jsem se změnila kvůli němu.
Zamilovat se do bohaté chlapa není dvakrát lehké. Zahodila jsem kvůli němu svůj bývalý skromný život a snažila se mu přizpůsobit. Přála jsem si to být stejná jako on.
Ale kde je teď?
Zdrhnul.
SRAB! Nesnáším ho... Zničil mě. Mé staré já.
Ale můžu si za to sama. Ano. Kdybych nebyla tak slabá nenechala bych se změnit!
Něco je špatně.... všichni mě milovali a teď? Mě všichni nenávidí.
Vzlyky se z mé hrudi draly na povrch a byli téměř histerické.
Ustaly v moment, kdy jsem v šoku zaslechla kroky na chodbě.
Světlo se rozsvítilo a najednou mě někdo držel v náruči.
Ta vůně byla tak povědomá.
,,Jsem tu, holčičko moje" zašeptal mi tatínek do vlasů a konejšil mě.
,,Už je to dobré, nejsi sama. Jsem tu s tebou. Maminka taky. Milujeme tě"
A já ucítila, že přeci jenom nejsem sama. Přeci jenom to tak špatné nebude.
Oni mě budou milovat pořád.
Nepotřebuju nikoho jiného.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama